Rozhovor

s Isabel Keck

zpracovala Miroslava Kubatová Pitrová

 

 

 

Rozhovor s Isabel Keck je mj. důkazem toho, že bilingvní stav, tj. znalost dvou jazyků na úrovni rodilého mluvčího, nezajistí pouze dvojjazyčná výchova v rodině. Dosáhnout tzv. vyrovnaného bilingvismu[1] je náročný proces. Jak moc obtížný je ukázáno v následujícím příběhu.

Ve zpracovaném rozhovoru s mladší ze sester Keckových jsem se snažila přiblížit i pocity dospívajícího člověka při vnímání česko-německého fenoménu. Co je to doma a kde to je, když dítě vyrůstá ve smíšeném manželství, ve dvou různých zemích….?

 

Rozhovor s Isabel Keck byl veden 10. 6. 2018 v Českých Budějovicích v domě rodiny Keckových. V jednom dni jsem měla možnost mluvit se dvěma sestrami Keckovými. S mladými dívkami, které sice nedělí příliš velký věkový rozdíl, ale jejichž pohled a náhled na svět a vnímání jejich dvojjazyčnosti je rozdílný. S příběhem patnáctileté Isabel si nyní můžete seznámit.

Isabel se narodila ve Freyungu[2] 26. 7. 2002, nedaleko česko-německých hranic, v Bavorsku. Otec, Thomas Keck (*7. 4. 1971), je Němec a maminka, Selma Keck (*29. 3. 1966), je Češka.

Jako v Německu, německému otci narozené dítě^[3], má Isabel automaticky německé občanství. Mladá slečna však disponuje i českým občanstvím a má dva průkazy totožnosti. Vlastní tedy český i německý občanský průkaz.

 

Český a německý průkaz totožnosti

Zdroj: osobní archiv autorky

 

Bilingvní výchova

Bilingvní výchova probíhala od narození Isabel. [4] Maminka na ni mluvila pouze česky. Tatínek, který neuměl skoro vůbec česky, zase jen německy. Uvedené zážitky si sama respondentka nevybavuje, ale maminka jí to později vyprávěla. Komunikační jazyk rodiny byl z pochopitelných důvodů, tedy kvůli otci, němčina. Isabel popisuje jeden z bilingvních fenoménů. I když se rodina bavila v běžných situacích německy a rozhovor probíhal v němčině, když měla reagovat na matku, odpověděla česky. Tak mozek dítěte pracoval a přepínal mezi jazykovými situacemi.

 

Školní docházka

Rané dětství respondentka prožila v německém Grafenau, neboť v době jejího narození bydlela rodina v Německu[5].

 

Svobodný stát Bavorsko s vyznačenými okresy

Zdroj: D-maps [online]. [cit. 2018-08-18]. https://d-maps.com/carte.php?num_car=170282&lang=de.

 

Poté se rodiče rozhodli, že se maminka vrátí do Čech, do Českých Budějovic, odkud pocházela její rodina a otec zůstane v Německu. Do mateřské školky již Isabel chodila v jihočeské metropoli. „Do školky už jsem chodila na Borek[6]“. Po nějaké době ale následovalo stěhování zpět. A Isabel nastoupila do první třídy německé základní školy v Grafenau[7].  Tentokráte pobyt v Německu trval cca pět let. Poté bylo na pořadu dne opět stěhování…

Ve čtvrté třídě, která je v německém vzdělávacím systému zásadní pro další směřování žáků[8], bylo dle prospěchu[9] Isabel rozhodnuto, že bude pokračovat na tzv. Realschule.[10] „MY[11] máme v Německu tři školy: reálku (Realschule), Hauptschule a gymnázium“.

Začátky školní docházky v Bavorsku a chování svých spolužáků nehodnotí jako nepřátelské, resp. to tak nepociťovala. Oproti rozhovoru s její sestrou, která vnímala citlivěji mírně negativní přístup ostatních německých dětí. S tím Isabel problém neměla. S učiteli vycházela velmi dobře a chovali se k ní vždy hezky. „Já jsem trochu jiná, než má sestra. Každý to má podle svého.“ S úsměvem líčila spíše komunikaci s německými spolužáky. Mj. je to i důkazem toho, jak odlišná je spisovná němčina (tzv. Hochdeutsch) od jazyka, kterým se mluví v Bavorsku, tj. bavorštiny. „Oni na mě mluvili bavorsky a já jsem jim odpovídala německy.“ Obecně v Bavorsku (před emigrační vlnou) nebylo běžné, alespoň jak to Isabel líčí, setkávat se s cizinci. Na základní škole, kterou v Grafenau navštěvovala, si nevzpomíná, že by byl nějaký jiný žák či žákyně ze smíšeného česko-německého manželství. Jediné české dítě v okolí paradoxně bydlelo vedle nich, ale bylo potomkem dvou Čechů. Isabel měla ve škole jednu kamarádku, která pocházela z Polska, další z Turecka a kamaráda z Ameriky. Jiní „cizinci“ na škole nebyli. Jejich jazyková úroveň nebyla na začátku školní docházky příliš dobrá, ale postupně si zvykli. Isabel se z Německa později odstěhovala, ale uvedení kamarádi v Bavorsku zůstali. „Nedávno jsem se s nimi viděla a jak zůstali v Bavorsku, v Grafenau, kde se mluví jen bavorštinou, tak se přizpůsobili a Hochdeutsch vůbec nemluví a mluví jen bavorštinou. Mně se líbí ta „normální“ němčina. Zní mi to líp v uších a já bavorsky mluvit nechtěla. S bavorštinou se taky moc lidí mimo Bavorsko nedomluví. Tak jsem to vydržela :-)“.

 

Ročenka školního roku 2013/2014 již z Realschule Grafenau[12], Isabel v druhé řadě první vlevo

   

Zdroj: osobní archiv autorky

 

Na reálce v Grafenau byla jen rok, neboť v roce 2009 učinila rodina rozhodnutí k návratu na jih Čech. „Do Čech se mi vůbec nechtělo...“ Přesun na českou základní školu ale nebyl pro Isabel úplný šok. Obě sestry totiž byly zapsané na dvě základní školy – v Bavorsku a Čechách a de facto je studovaly paralelně. Byl to záměr matky, která nechtěla, aby děti ztratily kontakt s českým prostředím a zároveň, aby mohly procházet českým i německým vzdělávacím systém. V Čechách byly stanoveny průřezové předměty, nejprve čeština a matematika, ze kterých děvčata vždy skládala závěrečné zkoušky a byla klasifikována. Ostatní předměty jim byly uznány z Bavorska. Souběhu pomáhalo i jiné trvání školního roku v Bavorsku a Čechách. Když byly v Bavorsku prázdniny, v Čechách stále trvala výuka, proto se do ní na pár dní mohly obě sestry vždy zapojit a poté složit zkoušky. Zároveň jim rodiče zajistili i soukromou učitelku češtiny, aby zvládnutí testů bylo lehčí. Samozřejmě za intenzivní pomoci matky.

V Českých Budějovicích začala Isabel navštěvovat Církevní základní školu na Rudolfovské ulici[13]. Jelikož byl pro mladého člověk přechod z německé do české školy náročný (jiný vyučovací jazyk i osnovy), maminka Isabel po konzultaci s vedením školy rozhodla, že si šestou třídu zopakuje. „Pro mě bylo nejtěžší české skloňování. Spolužáci mě na české základce opravovali a říkali, když jsem něco říkala špatně, to mi hodně pomohlo. Po nějaké době jsem se do toho dostala.“

S Isabel jsem se snažila český a německý systém porovnat, resp. získat její názor na případné rozdíly. Tedy na úrovni primárního stupně. Na své začátky na českobudějovické základní škole vzpomíná: „Problém nebyl jen v samotném jazyce, ale například i v jiných postupech. Třeba v matematice jsme v Německu používali jiné postupy, než v Čechách. To mi trochu dělalo problém, hlavně slovní úlohy.“ Např. kvalitněji hodnotí v Čechách zpětně výuku dějepisu a historie obecně. Z Německa si zase přinesla výrazný náskok ve znalostech angličtiny, na kterou se v Bavorsku kladl při výuce velký důraz. V Bavorsku navštěvovala ve škole i hodiny náboženství. Učitelku měla prý velmi přísnou, ale zase se usmívá, když líčí, že díky různým církevním svátkům mají v Bavorsku děti více prázdnin a volna, než v Čechách. Obecně ale výuka každý den ráno začíná modlitbou a náboženské symboly jsou ve třídách i v prostorách školy (např. krucifix na zdech) zcela běžné. Dále vzpomíná, že kostel a setkávání v něm bylo bráno jako společenská povinnost a že do kostela, oproti situaci nyní v Čechách, chodila rodina pravidelně. „Měla jsem pocit, že jsme v kostele skoro furt.“ Zejména na Vánoce.

Vzdělávací návyky, vůbec vzdělávací systém jako takový znala Isabel německý. Od útlého věku, pominu-li mateřskou školu, měla okolo sebe němčinu, německé děti, německý jazyk, německé osnovy. A najednou byla v jiné škole, s českými dětmi, českými osnovami a češtinou. Pro cca jedenáctiletou mladou slečnu to muselo být náročné.

 

Výuka cizích jazyků

Povinně se nyní na základní škole učí anglicky. Pro další cizí jazyk se Isabel mohla rozhodnout mezi francouzštinou a němčinou. Zvolila možná nelogicky němčinu, neboť francouzština se jí moc nelíbí. K uvedené volbě měla ale i jiné důvody.

Obecně má pro cizí jazyky velké nadání. Velmi ji baví angličtina a učí se korejsky, do budoucna by chtěla ještě začít se studiem japonštiny. Ke korejštině se dostala díky zájmu o korejskou hudbu a kulturu, která ji oslovila. Logickým vyústěním poté byla snaha textům písní porozumět. Nejprve navštěvovala jazykovou školu. Poté pokračovala samostudiem a dochází do jedné korejské rodiny v Českých Budějovicích. Zde si neosvojuje pouze jazyk od rodilých mluvčích, ale vaří a ochutnává v rodině autentické korejské jídlo. Komunikace s rodinou probíhá anglicko-korejsky. Díky angličtině jí vysvětlují korejská slovíčka. Za tuto zkušenost je velmi vděčná.

V rozhovoru dále rozvádí, jak probíhá výuka němčiny na ZŠ: „Já mám pro hodinu své úkoly a dělám něco jiného, než spolužáci.“ Maminka obou sester nechtěla, aby znalost němčiny v českém prostředí degradovala. Proto pro obě bilingvní sestry zajistila „doučování“. Tj. mají svou soukromou učitelku němčiny, která udržuje jejich nativní němčinu. Isabel od soukromé učitelky dostává speciální úkoly a cvičení, které si potom vypracovává ve škole, v hodině němčiny. Škola rodině takto vyšla vstříc a přizpůsobila výuku specifickým potřebám Isabel. Jedinou podmínkou je absolvování čtvrtletních testů, aby mohla být klasicky klasifikována. De facto jiné podmínky s českými spolužáky plnit nemusí. Samozřejmě jako rodilá mluvčí má na úroveň výuky němčiny na základní škole svůj názor a je ráda, že se jí nemusí více zúčastňovat. Zmiňuje někdy nepřesnou výslovnost německých slov nebo záměnu německých slov. Tj. že dle významu německé věty je použito špatné německé slovíčko. „Na konkrétní příklad si teď nevzpomínám, ale děje se to často, ale nechám si to pro sebe, nechci učitelku ponižovat nebo ztrapňovat. O přestávce si to ale neodpustím a řeknu spolužákům, že jim to řekla špatně a že já jim to řeknu správně.“ Samozřejmě je to otázka přístupu. Sestra Isabel měla na stejné základní škole jinou učitelku němčiny, která ji při výuce „využívala“ a pomáhala spolužákům v hodině při nácviku správné výslovnosti či obecně ve fonetických dovednostech. Isabel je líto, že takový přístup její učitelka nemá.

Díky své nativní znalosti němčiny školu reprezentovala v různých soutěžích zaměřených na němčinu. V roce 2015 např. vyhrála celostátní kolo recitační soutěže.

Celostátní kolo recitační soutěže

Zdroj: Církevní základní škola Rudolfovská při Biskupském gymnáziu J. N. Neumanna České Budějovice [online]. [cit. 2018-08-17]. Dostupné z: https://www.bigy-cb.cz/czs/uspechy/diplomy/09-28.4.2015-1.misto-isabel-keck-cr-recitace-v-nj.jpg.

 

Česko-německý fenomén

Když si měla respondentka vybrat, jaký ze svých dvou mateřských jazyků má radši, bez váhání řekla němčinu. Zároveň popisuje, že se v němčině cítí lépe a myslí si, že i úroveň němčiny je oproti češtině lepší. „Němčina mi v uších zní prostě nějak líp. Čeština zní taky hezky, ale má hrozně složitou gramatiku. I když němčina tady není zrovna lehká.“ Logicky jí tedy jazyky vycházely, co do obtížnosti, na stejné úrovni, ale němčina je její oblíbenější jazyk. Zde se ukazuje zásadní rozdíl mezi ní a její starší sestrou, která jako svůj „oblíbenější“ jazyk zvolila češtinu. Je to logické. Dětství a začátek školní docházky prožila Isabel v Bavorsku a slovní zásoba se jí, kromě mluvení se sestrou a maminkou doma, utvářela a priory v němčině. „Když jsem rozčílená, nadávám raději v němčině. Někdy se mi totiž stane, že když jsem naštvaná, tak to česky řeknu špatně a třeba sestra se mi začne smát, což mě naštve ještě víc. I když nadávek MÁME v němčině asi míň, než v češtině…“

Obtížněji se respondentce odpovídalo na otázku, kde se cítí být více doma. Než odpověděla, svou odpověď si promýšlela. Obecně se cítí doma tam, kde bydlí. Dlouhou dobu to bylo v Německu, nyní, poté co již cca tři roky bydlí opět v Čechách, je její inklinace k českému prostředí výraznější. Ale Bavorsko má moc ráda a chce se tam vrátit.

 

Vlevo Naomi, vpravo Isabel

 

Zdroj: osobní archiv autorky

 

Po přesunu do Čech jí zůstalo několik německých kamarádů a je s nimi v nepravidelném styku díky sociálním sítím, zejména Facebooku. I ten má totiž zřízen na německé platformě, nikoliv české. „Ale oni na mě zapomněli. Dvakrát jsem jela po přestěhování na návštěvu za svojí hodně dobrou kamarádkou do Grafenau, ale do Čech se nikomu nechtělo.“ Obecně cestování z Bavorska do Čech není, zejména pro mladou generaci, atraktivní. Jak Isabel poznamenává, nikdo z její bývalé třídy v Čechách nebyl. Obecně ani zájem mezi spolužáky o Čechy nebyl a i když zjistili, že je z Čech, moc se jí nevyptávali. Jen věděli, že je „odjinud“.

Komunikace s rodilým mluvčím se omezuje na pravidelná setkávání s otcem, který po rozchodu rodičů s Isabel a její sestrou již ale nežije. Bydlí stále v Českých Budějovicích. Kvůli své jazykové bariéře jezdí pracovat do rakouského Freistadtu. Občas je tedy pro Isabel obtížnější si vzpomenou na nějaké německé slovíčko, neboť čeština vytlačuje němčinu. „Ale jinak si pořád myslím, že uvnitř je a bude. Prostě spí, a když jí potřebuju, jen jí probudím.“ Německy mluvím doma i s maminkou a někdy i se sestrou. Dále v rodině Keckových nejsou české, ale pouze německé programy v televizi. I na filmy se raději Isabel dívá v němčině.

 

Plány do budoucna

V době rozhovoru (červen 2018) byla Isabel v osmé třídě. Čekal ji tedy ještě rok základní školní docházky. O svém dalším směřování měla ale na svůj relativně mladý věk jasné představy. Pro další studium by ráda zamířila opět zpět do Německa, konkrétně na gymnázium do Zwieselu a v Německu by chtěla i odmaturovat. Dále je jejím snem studovat němčinu a stát se učitelkou němčiny v Koreji. Ráda by tak spojila své dvě velké vášně – němčinu a korejštinu. „Do Německa mě to táhne pořád.“

 

Názor na svoji dvojjazyčnost

Svoji dvojjazyčnost bere veskrze pozitivně. „Žádná negativa v tom rozhodně nevidím, vidím v tom něco dobrého. Člověk má více možností. Zejména pro práci.“ Sice byla ve vzdělávacím procesu zpomalena, ale toto jako negativum Isabel nevidí. Již pro nástup do ZŠ dostala na doporučení psychologa (stejně jako její sestra) odklad a poté jeden ročník ZŠ musela při návratu do Čech z Německa opakovat, ale nelituje toho. Sice pro vnějšího pozorovatele přecházení mezi německými a českými školami a zpoždění ve výuce na první pohled problémy mohou být, Isabel to tak nevnímá. Myslí si, že vše má svůj čas. A když byla nutnost opakovat ročník, aby vše potřebné dohnala, nebere to jako újmu. Naopak je ráda, že jí tento čas byl poskytnut a že se mohla zlepšovat.

Uvádí i jiný důvod, proč je za svou dvojjazyčnost ráda a někdy se sestrou jazyky střídají, „když jsme nechtěly, aby nám někdo rozuměl, co si říkáme, prostě jsme ten jazyk podle prostředí změnily.  A líbí se mi, že nám právě nikdo nerozumí. Nechci se vytahovat, ale je to příjemný pocit, že umím něco, co ostatní ne. Takže občas v Čechách mezi lidmi mluvíme německy, v Německu pak česky. Sestře se to ale moc nelíbí,“ popisuje v rozhovoru Isabel. Její sestra trvá na používání češtiny v Čechách a němčiny v Německu.

 

„Jednou mi mamka řekla, že jsem bilingvní. Šla jsem si to vyhledat na internet, abych tomu rozuměla, co to znamená. Od té doby jsem na to pyšná, že jsem to já.“

 

Rozhovor s Isabel byl velmi příjemný. Isabel je mladá inteligentní dívka, která má o svém životním směřování jasné představy. Ač je jí teprve 15 let, dokázala, že je odolná, přizpůsobivá a že se nebojí čelit různým výzvám. Snad se jí vyplní vše, o čem sní…

 

______________________________________________________________________________________________________________________