Literární průvodce mezi Pasovem (Passau) a Českými Budějovicemi (Budweis)
Cestovní průvodci, mimo jiné i „literární průvodci“ či „literární cestovní průvodci“, se těší velké oblibě. Klasické tištěné verze však získavají rostoucí konkurenci v podobě elektronických datových verzí. Všemožné aplikace či obrazové a zvukové nosiče umožňují zájemcům o literaturu vstoupit do virtuálního prostoru. „Stará“ a „nová“ média si jsou do jisté míry však podobná, jelikož i tištěný průvodce je do jisté míry „virtuální“. Teprve v okamžiku, kdy se uživatel s knihou či aplikací vydá na cestu, stane se obsah konkrétním, smyslovým a názorným.
I když se u pojmu literární průvodce jedná o relativně nový a silně turisticky orientovaný pojem, sahá existence literárních průvodců hluboko do minulosti. Kolik lidí již hledalo podle Goetheho „Italské cesty“ Arkádii? V úspěšné komedii „Jeď, Trabi, jeď!“ s Wolfgangem Stumphem v hlavní roli tvoří Gotheho kniha rámec pro humornou cestu z východoněmecké pustiny Bitterfeld do římské minulosti. I zde pak můžeme najít záludnosti a nebezpečí, které mohou postihnout cestovatele po Itálii, tyto se však liší od těch Goetheho. „Obrazy z cest“ Heinricha Heineho jsou sice primárně satiricko-poetické debaty o čase, lze je však také vnímat jako cestovního průvodce do pohoří Harz, k Severnímu moři nebo pro cestu z Mnichova do Janova. I „Putování Markou braniborskou“ Theodora Fontanese patří nepopiratelně mezi literární průvodce. Po znovusjednocení Německa se tato kniha stala bedekrem pro znovuobjevení této historické a kulturní krajiny.
Skoro všechna velká nakladatelství sledují tento trend, a to nejen tím, že vydávají nová vydání úspešných literárně- a kulturněhistorických knih, ale také podporují nové nezávislé publikace. Pro literární prostor, tak jak je definovaný v projektu „Od tradice k budoucnosti. Jazykově-literární dědictví Východního Bavorska a jižních Čech jako fokus univerzitní spolupráce.“ přicházejí v úvahu nakladatelství Friedrich Pustet Regensburg nebo Lichtung Verlag Viechtach. Také nabídky tzv. „literárních procházek“, jak je např. pořádá Dirk Heißerer v Schwabingu, Mnichově, Augsburku či u Tegernského nebo Gardského jezera, jsou dnes již samozřejmostí pro všechna místa, která mohou „něco zajímavého“ nabídnout. Ať už exkurze s reálným průvodcem či vlastní prozkoumávání s tištěným nebo virtuálním průvodcem v ruce, obě varianty představují možnost propojení literárních dějin s vlastní zkušeností v terénu. Odborně lze také mluvit o „literárním turismu“ – ač se někteří někdy nad tímto termínem pozastaví – jedná se o lokální, regionální, ale i mezinárodní fenomén v nabídce cestovních kanceláří. Pokud bude „literární turismus“ do budoucna dobře rozvinut a bude zaměřen na široké publikum se zájmem o toto téma, bude jeho hospodářský potenciál nemalý. Z toho můžou profitovat organizátoři zájezdů – cestovní kanceláře, hotely a restaurační zařízení, ale také dotyčné obce. Vhodným příkladem je Výmar. Ale i jiná místa tak mohou rozvinout nejen kulturní a historický kapitál, ale především i ten ekonomický. Nelze tedy popřít ekonomický rozměr tohoto fenoménu, stejně jako ho má umění a kultura v dnešní globalizované ekonomické době obecně. Tento přístup lze samozřejmě kritizovat, nicméně se jedná pro mnoho obcí a měst o požehnání, není totiž tak důležité „jak“, ale to „že vůbec“.
I když, zcela právem, můžeme mluvit o boomu a trendu v této oblasti, přesto můžeme nalézt „bílá místa“ na mapách literárních průvodců. V centrech jako Praze a Mnichově, na české straně ještě v západočeských lázeňských městech jako Karlovy Vary, Mariánské a Františkovy Lázně najdeme naopak tyto průvodce v několikerých variantách, aktualizacích a různých atraktivních formátech. Když se však zaměříme na širší oblast, tak tato „specifická hustota“ velmi rychle řídne: pro naši projektovou oblast je nález literárních průvodců zanedbatelný, oblast mezi Pasovem a Českými Budějovicemi lze tedy dobře rozvíjet.
V již zmíněném nakladatelství Lichtung-Verlag vyšla v roce 2013 kniha s názvem „ReiseLeseBuch Niederbayern“, tedy nový literární a fotografický portrét Dolního Bavorska. Stejné nakladatelství vydalo už v roce 1993 druhé vydání knihy „Reise-Lesebuch Bayerischer Wald“. U obou knih se však nejedná o literární průvodce v užším slova smyslu, ale o sbírky textů a úryvků (antologie), které se vztahují k určitým místům. Chybí zde geografické, biografické a historické kontexty, ale také tipy a podměty, jak přeměnit literární prostory na konkrétní místa, která lze navštívit. Antologie a literárním průvodce k určité literární krajině se tedy od sebe velmi liší. Samozřejmě můžeme zohlednit v našem výběru také pasáže z knih pojednávajících o řece Dunaji, které se týkají Pasova či obecně Dolního Bavorska – tak např. 27. kapitolu v knize Claudia Magrise „Dunaj – Životopis jedné řeky“ s názvem „Ve městě Pasov” – nebo také novější knihu autora Nicka Thorpese „The Danube. A Journey Upriver from the Black Sea to the Black Forest“ z roku 2013. V této knize se Pasovu věnuje kapitola “Oh Germany, Pale Mother”. O česko-bavorském pohraničí píše i spisovatel Bernhard Setzwein, který ve své knize z roku 2005 s názvem „Die Donau: Eine literarische Flussreise von der Quelle bis Budapest“ zasahuje svým vyprávěním i do naší projektové oblasti, stejně tak je to v případě časopisu „Die Donau: Lebensader, Kulturräume, Erkundungen“. Konkrétní místa, také ty menší v rámci našeho projektu, která upoutávají pozornost svojí literaturou či literární historií, můžeme nalézt v nejrozsáhlejším projektu tohoto typu – v průvodci „Literarischer Führer Deutschland“ autorů Freda Oberhausera a Axela Kahrsa vydaného v roce 2008 v nakladatelství Insel Verlag. Tento téměř 1500 stránkový průvodce je vhodný i pro prozkoumání menších literárních prostorů, jelikož zohledňuje následující kritéria.
- kratší i delší pobyty autorů na určitém místě v regionu
- „beletristická topografie“, tedy literární a kritické texty k regionu
- témata a motivy typické pro region
- literárně relevantní instituce – knihovny, archivy, literární spolky, kluby apod.
- doplňující lokální a regionální literatura
- další literární místa v blízkosti – občas i přes politické hranice
Bohužel s ohledem na hranici Dolní Bavorsko – Jižní Čechy nebyl tento poslední bod splněn.
Co se týče české strany, konkrétně jižních Čech, je nález literárních průvodců ještě menší. Z velké míry se jedná o tituly typu „po stopách Adalberta Stiftera“, např. v Interreg-publikaci (brožuře) s názvem „Adalbert Stifter. Básník Šumavy“ vydané turistickým spolkem Tourismus Verband Linz. V brožuře jsou krátce a výstižně představena všechna místa spjatá s Adalbertem Stifterem a propojena s turistickou stezkou „Literární stezka Adalberta Stiftera“. Nejedná se však o plnohodnotného literárního průvodce, ale minimálně o dobrý začátek na tomto poli. Ale jak již zmíněno, pouze s ohledem na Adalberta Stiftera z Horní Plané/Oberplan. Dalším dílem, které je již více obsáhlé a pojednává o místech jako Český Krumlov, Prachatice nebo Vimperk, je kniha pražského nakladatelství Vitalis „LeseReise Böhmerwald“. Když bychom se však zaměrili pouze na naši projektovou oblast, tak se jeví jako nejpřínostější mapka zpracovaná Hanou Ditrichovou s názvem „Literarischer Reiseführer durch den Böhmerwald“ zveřejněná v naší závěrečné projektové publikaci na straně 348. Tam je sice v první řadě zohledněna naše projektová oblast, ale jsou tam vyznačena i další místa mimo tuto oblast, která byla důležitá pro Kafku nebo Haška. Literární oblast jižních Čech a Dolního Bavorska se určitě vyplatí mapovat kartograficky. To potvrdila i literární část projektu „Od tradice k budoucnosti“. Samozřejmě je zde potřeba samostatné publikace k tomuto tématu, aby mohly být zohledněny všechny detaily, v naší publikaci se jedná prakticky o prolegomena k tomuto tématu, více se bohužel za tuto krátkou dobu nedalo obsáhnout. Ale naše mobilní aplikace, která vzniká ve spojitosti s internetovou databází, je virtuální variantou „klasického“ literárního průvodce. Vznikají tak profily míst, která si případní návštěvníci této oblasti mohou prohlédnout a naplánovat tak svoji cestu.
Jak již píše Valentin Groebner ve své knize „Retroland. Geschichtstourismus und die Sehnsucht nach dem Authentischen“ (Frankfurt am Main 2018) o potřebě „udělat z minulosti zážitky“, platí mutatis mutandis i pro naše místa vzpomínání v literární krajině – Groebner píše o „znovuoživení“: „Wenn ein Ort zum Erinnerungsort wird, geht es immer um eine solche Verwandlung. Er wird damit ins Futur II verschoben: Er muß nicht nur von der Vergangenheit künden, sondern auch Informationen darüber enthalten, was ihn in Zukunft zum historischen Ort gemacht haben wird.“ („Když se z nějakého místa stane místo vzpomínání, jedná se vždy o tuto přeměnu. Jde o přesunutí do futura II: Místo nesmí pouze vypovídat o minulosti, ale musí obsahovat i informace o tom, proč bude i nadále historickým místem.“) (ebd., S.27). Toto platí samozřejmě i pro literárněhistorická místa.